NAŠE VÝLETY

Výlet VI. třídy do Českého ráje

Úterý 25.května 2010
Ráno jsme naložili zavazadla do auta. Jeli jsme v klidu až do Žďáru nad Sázavou. Tam byl problém. Opravovala se silnice do Hradce Kralové a byla objížďka. Ale objížďka byla špatně označená a teta se musela zeptat na cestu nějakého pána. Pán nám povídal, kam máme jet. Jeli jsme dál. My jsme si povídali. U Hradce Králové jsme zastavili u obchodu Tesco. Šli jsme na WC a tety pily kávu. Pak jsme jeli dál směrem na Jičín. V Jičíně jsme trošku bloudili, ale nakonec jsme se dostali až do Prachova. Ještě kousek jsme jeli ( asi 2 km) a dorazili jsme k Turistické chatě.
V chatě nás rozdělili do tří pokojů, ach jo. V jednom pokoji spaly holky, ve druhém tety a ve třetím kluci. Když jsme se ubytovali, šli jsme dolů do jídelny na oběd. To byla dobrota.
Po obědě jsme vyrazili na vycházku do skal. Vstup byl hned u chaty. Šli jsme po zelené značce. Pořád jsme lezli nahoru a dolů po schodech, uf. Pája několikrát uklouzla a málem spadla, protože měla špatné boty. Lenka taky uklouzla na schodech. Teta to viděla a lekla se. „Lenko, prosím tě, dávej pozor,“ volala teta na Lenku. Ale Lenka byla v pohodě. Zato tetě bušilo srdce až v krku, jak se lekla. Zdenek šel první a hledal cestu. Ale popletl to. Museli jsme se vrátit a hledat zelenou značku. „Zdenku, Zdenku. Ty jsi horský vůdce na houby (= špatný),“ řekli jsme Zdenkovi. Zdenek se styděl. Taky jsme potkali spoustu Japonců. Běhali po schodech nahoru a dolů a něco pořád povídali. Ale nevíme co. Tetu Evu málem shodili ze schodů. Teta se zlobila. Jitka se jí smála, že bude ve zprávách, že tetu Evu shodil Japonec z Prachovských skal. Lenka se ptala: „Teto, proč fotíš Japonce?“ „Na památku, Lenko,“ odpověděla teta. Chvilku jsme odpočívali a taky se fotili. Zdenek zase ztratil značku... Teta hledala cestu v mapě. Šli jsme dál až jsme přišli zpátky do chaty. Koupili jsme si pohledy a známky. Teta koupila pohled i do školy a honila nás, abychom se na něj podepsali. Ty skály byly fakt super!!!! Jenom ty Pájiny boty se do skal nehodily.
Po večeři jsme jeli do Jičína do bazénu. Tam můžou kluci jenom v plavkách (ne kraťasy). Zdenek neměl plavky a v kraťasach do bazénu nesměl. Musel jít s tetou Evou a s Pájou na procházku do města. Zdenek zuřil a venku bouhl pěstí do značky, BUM. Teta Eva se hrozně lekla a vynadala Zdenkovi, že se neumí chovat. Zdenek zuřil dál, ale už potichu. Potom uviděl jakýsi podivný obchod (Metal shop), přestal zuřit a začal se těšit, že si ve čtvrtek něco koupí. A byl od něho pokoj. My v bazénu jsme s Jitkou plavali, jezdili na toboganu, a hráli jsme hru. Jitka hodila do vody klíče a my jsme je hledali. Jitce začala být zima, tak jsme šli znovu na tobogán. Z tobogánu nás bolely zadky. Měli jsme zadky červené jako paviáni. Taky jsme plavali ve velkém proudu. Tam byly vlny jako v moři. Byla to mega zábava. Lenka se pak ptala: „Zdenku, závidíš nám ten bazén?“ Zdenek zavrčel: „Jo!“

středa 26.května 2010
Ráno trochu pršelo. Tety se domluvily, že nepůjdeme na vlak, ale pojedeme autem do Sobotky a pak pěšky do Libošovic. Šli jsme velký okruh ze Sobotky do Libošovic, pak Prokopským údolím na hrad Kost, dál údolím Plakánků pře vesnici Vesec zase do Libošovic a Sobotky. Bylo to asi 11 km. V Prokopském údolí bylo hrozné bláto. Měli jsme špinavé boty. Teta nám řekla: „Vyhrňte si kalhoty, ať je nemáte špinavé a mokré.“ Přišli jsme k velkému rybníku pod hradem Kost. Voda byla zelená. Uprostřed rybníka plavala labuť. Teta Jitka nás fotila a labuť připlavala až k nám. Teta Eva povídala: „Pájo, jdi dál od té labutě.“ Pája se ptala: „Proč, teto?“ „Ta labuť se zlobí. Pozor, ať tě neprožene,“ odpověděla teta Eva.
Přišli jsme do hradu Kost. Teta koupila lístky na prohlídku hradu. Viděli jsme mučírnu, černou kuchyni a kapli. Na hradě se natáčela pohádka S čerty nejsou žerty. Po prohlídce jsme šli na oběd. Na hrad přijeli dva koně. Byli krásní.
Z hradu Kost jsme pokračovali dál po žluté značce údolím Plakánků zase do Sobotky. Bylo to daleko a bolely nás nohy, uf. Teta Eva se zlobila na Zdenka a Zbyňka, že šli moc rychle a Pája jim nestačila.
Konečně jsme přišli k autu, hurá. „Ne, ne, ne,“ vrtěla hlavou teta Eva „Nikam nejedeme. Jedeme ještě na lovecký zámek Humprecht.“ Naštěstí to bylo blízko.
Pak už jsme si sedli do auta, ale ještě jsme na chatu nejeli. Jeli jsme se podívat na Staré Hrady. Tam jsme dostali koštata a museli jsme vylézt až nahoru na pohádkovou půdu. Na půdě byly čarodejnice. Každá uměla něco dělat. Třeba šít oblečení, prát, žehlit, tkát látky, vařit bylinky (a slivovici) a taky tancovat. Bylo to mega.
Teta chtěla ještě na jakýsi zámek, ale my jsme křičeli: „Už ne. My chceme do chaty.“ Tak jsme teda jeli do chaty.
Po večeři jsme odpočívali a potom jsme ještě šli na procházku do lesa.
Přišli jsme ke koupališti v lese. Zdenek chtěl plavat.. Teta povídala: „Můžeš, když chceš.“
Zdenek řekl, že jo, ale potom do vody nevlezl. Vrátili jsme se na chatu, protože začínalo pršet.
V chatě jsme hráli karty. Nemohli jsme poslat sms, protože tam nebyl signál. Taky teta Jitka pořád běhala a hledala signál. Holky šly spát až v půl dvanácté. Kluci poslouchali hudbu a povídali si. Po jedenácté taky usnuli.




Čtvrtek 27.května 2010

Po snídani jsme si sbalili tašky a naložili je do auta. Jeli jsme do Jičína. Zaparkovali jsme u bazénu a šli jsme do města lipovou alejí. Nejdřív jsme lezli na věž. Teta Eva nadávala, že zas lezeme po schodech. Zdenek se praštil do hlavy. Teta Eva Zdenkovi řekla: „Tak a teď už všichni ví, že jsi praštěný, Zdenku.“ Zdenek se držel za hlavu, ale smál se, tak to bylo ok. Páju to nebavilo, jít nahoru a zase dolů. Ale nahoře byl opravdu krásný pohled na město Jičín. Škoda, že bylo zamračeno a byl špatný rozhled.
Pak jsme se šli podívat na zámek. Zámek je na náměstí, ale byl zavřený. Tak jsme šli do Rumcajsovy ševcovny. Víte, že Rumcajs byl švec? (Švec šil boty) V ševcovně se nám nelíbilo, protože tam bylo málo místa a moc toho tam nebylo. Potom byl rozchod. Holky se šly podívat do obchodů. Zdenek nakoupil v Metal shopu. Když pak teta Eva uviděla, co si koupil, řeklamu, že to nesmí nosit do školy. Zdenek vrčel, ale slíbil, že to do školy nepřinese.
Ve dvanáct hodin jsme šli na oběd do jídelny. BUM, Lence spadla na tatarka a rozpleskla se na zemi. Lenka nevěděla, co má dělat, ale pak tatarku utřela ubrouskem a bylo to. Teta Eva mávla rukou a řekla: „V pohodě, Lenko, to nevadí.“
Po obědě jsme jeli do školy. Ještě jsme se zastavili v Hořici pro trubičky. Byly moc dobré. Cesta nám trvala víc než tři hodiny, do školy jsme přijeli asi o půl šesté. Byli jsme unavení, ale výlet se nám hrozně líbil. Kam ještě letos vyrazíme???????

Napsali výletníci ze VI. třídy s paní učitelkou Evou Lacinovou.

V bazénu
V úterý po večeři jsme jeli autem do Jičína. Šli jsme se vykoupat do bazénu.
Teta Eva nám koupila vstupenky . Byly tam 4 bazény.
Já jsem byla s tetou , Zbyňkem a Erikou na toboganu. Bolel mě zadek. Měla jsem ho celý červený jako pavián. Pak jsme šli plavat. Teta Jitka nám házela klíč do vody. My jsme se potápěli a hledali jsme ho. Já , Zbyněk a Erika jsme šli ještě plavat do víru. Byla to legrace. Voda tam byla silná. Točili jsme se dokola. Smáli jsme se. Byla to zábava.

Napsala Lenka Jurková.

Ponožky
V úterý 25.5.2010 jsem byla na výletě se svojí třídou a
paní učitelkou. Byla jsem v Českém ráji v Prachovských skalách.
Když jsme se procházeli po vyznačené trase mezi skalami, tak
jsem sklouzla a spadla, ach jo. Proč jsem uklouzla? Protože venku
pršelo a tak bylo na cestě bláto a moje boty mají hladkou podrážku,která klouže. To jsou špatné boty na turistický výlet. Také jsem je měla celé mokré i ponožky. Potom jsem šla ze schodů mezi skalami a také mi to trošku sklouzlo, ale to jsem nespadla. Už jsem si dávala větší pozor. A taky mě držely obě tety.
Napsala turistka Pavlína Slavíková.

Ach jo!
Probudil jsem se hodně brzo, takže jsem se snažil ještě usnout. Potom jsem to vzdal a šel na záchod a vyčistit si zuby, ale stejně bylo ještě brzy. Tak jsem si prohlídl všechno v mobilu a nudil se. Nakonec jsem se snídaně přece jen dočkal, ale to se mně zas pro změnu nechtělo vstávat. No a pak jsme šli na hrad ze kterého se vyvinuly hrady dva a ještě zámek. Ještě cestou na hrad Kost jsme museli projít údolím, které mně spíš než louku připomínalo vypuštěný rybník. Prostě jsme všichni byli špinaví a mokří. Moje boty vydržely suché asi tak 3 vteřiny. No a asi bych měl říct: „Ta správná cesta vedla celou dobu lesem, kde bylo relativně sucho“. My jsme se brodili blátem úplně zbytečně…

Napsal turista Zdeněk Zamazal, který se na výletě opravdu zamazal.

Úlek
V úterý jsem si na pokoji povídal se Zdeňkem.
Najednou někdo zaklepal a otevřely se dveře. Lenka se zeptala, jestli chceme hrát karty. Řekl jsem, že jo.
Přišel jsem k holkám na pokoj a strašně jsem se lekl. Za dveřmi byla Erika a rovnala si věci. Málem jsem do ní vrazil. Vůbec jsem ji neviděl. UF! Vzpomínal jsem na to celý výlet. Už bych to nechtěl zažít.

Napsal: Zbyněk Kašpárek

Náš výlet do Prachovských skal – tentokrát V. třída!

1. DEN
O půl 9 jsme vyrazili směr Prachovské skály. Jeli jsme po dálnici do Jihlavy,pak přes Havlíčkův Brod,Golčův Jeníkov,Čáslav,Kutná Hora,Kolín,Poděbrady a pak už jsme kolem Jíčina do Prachova. Asi v 1 hod jsme dojeli k Turistické chatě. Ubytovali jsme se. „Hurá,já jsem s Dinem sám na pokoji,“povídal Jirka. „Šone, já ti budu chrápat do ucha,“chechtal se Robin, který spal na pokoji i s Pavlem . Pak jsme si vybrali něco dobrého na oběd. „Já chci hranolky,smažený sýr,tatarkou omáčku,“četl na tabuli Sang. Po jídle jsme šli pěšky k pokladně zaplatit vstup do Prachovských skál . „Stálo to fůru peněz-30 Kč,“ brblal Dino. Šli jsme jako turisti po zelené značce .
Taky jsme se fotili u velkého kamene . Sang měl divný foťák. Byl na film , a musel ho přetáčet. Taky jsme šli po divných schodech, úzkou uličkou , bylo to strašný. 3X jsme potkali stejnou skupinu, která zabloudila ve skalách. Hahahahaha. Jenže jsme zabloudili i my. Taky jsme šli na Šikmou věž . Teta Jiřina a Sang zůstali dole asi se báli . Změnili jsme značku, zelenou jsme vyměnili za červenou a hurá k východu. Na večeři jsme měli bramborové knedlíky s uzeným masem a zelí.po večeři jsme jeli do Jičína do Aquaparku. „Já jsem zapomnel na chodbě batoh,katastrofa,“ brblal Robin. Byly jsme na divoké vodě. A jezdili jsme na tobogánu, jupí.
2. DEN
Jeli jsme do Libošovic. Na vlakovém nadřaží jsme zaparkovali auto.Šli jsme pěšky po žluté značce 2 km k hradu Kost.Museli jsme počkat do 12 hod.na prohlídku mučírny. Uvnitř bylo zákaz focení. Teta Radka neuposlechla rozkaz od paní instruktorky (průvodkyně) a fotila nás na mučích strojích . Dole byla zima (chladněji)
Paní říkala, že to není pravda, jak jsme se učili o Janu Žižkovi . Paní říkala, že to je pověst . Taky jsme se šli podívat na obrazy majitelů hradu – rod Kinských. Pak jsme šli do staré kuchyně . Vodu z nádobí vylévali z okna , dolů na cestu . Pak jsme šli se podívat na stánky pod hrad kde si koupili děti něco na pámátku . Pak jsme šli asi 2,5 km lesem údolím Plakánek. V údolí bydleli lidé, kteří dělali ze dřeva uhlí. Protože to moc kouřilo, boleli je oči a stále plakali, proto se tak údolí jmenuje. Vyprávěla nám to paní na hradě. Změnili jsme značku a po červené jsme šli znovu veseckým údolím až do vesnice Vesec. Po cestě jsme viděli žáby, hlemýždě, slimáky. V lese bylo velké bláto, fuj. „Dávejte bacha!!!“ křičela teta. V rybníce jsme taky viděli ryby. „Upečeme si je k večeři,“ chechtal se Robin. „Tak je chytni,“ povídala mu teta. „A jak?“ ptal se Robin. „Něco vymysli,“ smála se teta. „Nevím,“ mračil se. „Tak to asi budeme bez večeře,“ povídala teta.
Vesnice Vesec byla moc krásná, domečky byly jako z pohádky. Pak jsme šli ještě 1 km k autu. Celkem jsme ušli asi 8 km, moc nás bolely nohy. Po cestě zpět jsme se stavili ještě na zámku Humprecht. Po večeři jsme šli na procházku k rybníku Pelíšek. Byli tam pulci.Jirka a Pavel se koupali v rybníku.Byli od bahna. Voda byla zelená a smrděla.Večer jsme hráli karty UNO s paní kuchařkou Zdenkou.
3.DEN
Ráno jsme si balili věci do batohu. Po snídani jsme se rozloučili a jeli jsme do Jíčina. Šli jsme do muzea Rumcajs. Pak jsme šli na dětské hřiště. Bylo to moc zajímavé. Dino pumpoval vodu, která tekla přes koryto a mlýn až na zem. Bylo velké teplo, tak jsme se aspoň zchladili. Vybrali jsme si oběd v jídelně, vyfotografovali se u draka a hurá domu. Cestou jsme ještě zastavili na benzínce na záchod a taky na dálnici v M´C Donaldu na cheesburger, mňam. Cesta trvala 4 hodiny a ujeli jsme 223 km.

Napsali žáci V. třídy


Dinovy malé výlety

Dnes jsem jel poprvé na malý výlet do Oslavan. Jel jsem autobusem číslo 153.
Pak jsem se šel sám podívat na neckyádu , byla to sranda . Pak bylo konec a já jsem se bavil jenom s holkama a byl jsem s nima celý den , já se ale mám ! Pak mi jel autobus tak jsem jel zpět autobusem do Ivančic . Teta Dana Bulová povídala, že můžu ještě poprosit za dva týdny tam jet na pouť.

O výpravě do Oslavan na neckyádu napsal Dino Horváth z 7.ročníku.

V sobotu jsme jeli autobusem do Oslavan. Šli jsme na stadion a tam jsme si prohlíželi hasičská auta a viděli výcvik psů. Byl jsem taky ve vrtulníku. Potkal jsem Káju a Mirka, tak jsem s nimi šel ven projít se. Byli jsme spolu i v hasičských autech. Byla moc velká legrace. Pak já Mirek, Terka, Zuzka a Verča jsme si koupili zmrzlinu. Celý den byl super.

Zase napsal Dingo - Dino.

Jak jsme jeli na výlet
V úterý ráno jsme vstávali v 7.00. Po snídani jsme jeli autem na výlet. Já jsem seděla v autě s Lenkou a Pavlínou. My jsme si povídali. Pak jsem se koukala v mém mobilu na Madagaskar 2. Jeli jsme daleko a mně se chtělo v autě spát. Ale začala jsem si povídat s Lenkou a Pavlínou. Baly to zábava. Dojeli jsme do Hradce Králové. Tam jsme šli do obchodu. Všechny holky jsme si koupily pizzu. V 11.30 jsme měli sraz s tetou. Já jsem měla budík na 11.25. O půl 12 jsme jeli do Jičína. Za chvilku jsme byli na chatě. Vzali jsme tašky z auta a šli se ubytovat. Já jsem byla na pokoji s Lenkou a Pájou. Měla jsem postel vedle Lenky. Vedle na posteli spala Pavlína. PO obědě jsme šli do Prachovských skal. Já jsem si skály fotila. Taky jsem pomáhalas Pavlíně, protože Pavlína má moc bolavá záda. Pak jsem chodila po skalách se Zdeňkem a Zbyňkem. Posílala jsem mámě SMS: Ahoj mami, výlet do skal je pěkný. Napsala jsem jí taky, že jdeme daleko. Šli jsme 3,5 km, ale pořád po schodech, uf. Pak se teta Jitka zeptala, jestli chceme jít ještě znovu do skal. Já jsem řekla, že ne.
Šli jsem na pokoj, povídali jsme si a Lenka pustila na svém mobilu hudbu. Teta Eva nás fotila.
Po večeři jsme jeli autem do Jičína. Já s Lenkou a Zbyňkem a tetou Jitkou jsme jezdili na tobogánu. Bolel nás z toho zadek . Pak jsme plavali ve víru, to byla legrace. Točili jsme se ve vodě pořád dokola. Pak jsme jeli zpátky do Prachovic na chatu. Dobrou noc.

Napsala Erika Danielová z 9. ročníku.


Na výletě v Prachovských skalách
V úterý 25.5. 2010 jsem byla na výletě se svojí třídou a paní učitelkou. Byla jsem v Českém ráji v Prachovských skalách. Když jsme procházeli po vyznačené trase mezi skalami, tak jsem sklouzla a spadla, ach jo. Proč jsem uklouzla? Protože venku pršelo a tak bylo na cestě bláto a moje boty mají úplně hladkou podrážku, která klouže. To jsou špatné boty na turistický výlet. Také jsem je měla celé mokré, i ponožky. Potom jsem šla ze schodů mezi skalami a také mi to trošku sklouzlo, ale to jsem nespadla. Už jsem si dávala větší pozor. A taky mě držely obě tety.
Napsala Pavlína Slavíková z 8. ročníku.

Jídlo z chřestu
Oškrabali jsme šlupku a potom ve vodě uvařili. Voda musí být slaná. Uvařený chřest jsme nakrájeli na kolečka. Chřest není moc dobrý, mně nechutná. Ale
chřest je moc zdravá zelenina.

Napsal a uvařil Pavlík Berky s tetou Květou Valsovou.

Botanická zahrada
V sobotu ráno 12. června 2010 jsme jeli nejdřív do Jesenic. Tam jsme chtěli navštívit japonské zahrady, ale nenašli jsme to. Ani místní obyvatelé nedokázali poradit. Nakonec jsme skončili v blízké botanické zahradě. Nebylo to, to co jsme chtěli, ale zahrada byla pěkná a obrovská, asi na dvě hodiny příjemné procházky.
Pak jsme jeli do Prahy, musíme do Kauflandu. Koupili jsme hračky a nanukáč. Pak jsme šli na zahrádku za strejdou Tondou a jeho rodinou. Tonda umí hrát na foukací harmoniku, proto jsem si tu svou vzal sebou. To se mě pokoušel naučit zahrát Skákal pes přes oves. Teta Marunka má miminko. Miminko se jmenuje Mikorka. Sára, Denisa, Barunka a Eliška se koupali v bazénu. Já ne! Denisa se spálila na sluníčku a brečela. Táta s kočárkem šel do okolo zahrady. Pak jsme měli zmrzlinu. Já jsem se houpal. Strávili jsme s nimi krásné odpoledne a večer jeli domů. To nevadí! Příště nepojedeme do Jesenic, ale pojedeme do Želivce na japonskou zahradu. Budu se těšit.

Napsal Jirka Jozífek z 8. ročníku.

Ztracená jízdenka
V pondělí 17.května jsme jeli se školou vlakem do Brna do divadla Radost. Při zpáteční cestě
přišel pan průvodčí a děti ukazovaly jízdenky. Jenže Robin nevěděl, kde jí má. Pan průvodčí se ho ptal: „Kde máš jízdenku?“ Ale Robin odpověděl: „Nevím.“ Tak pan průvodčí řekl, že přijde za chvilku, ať ji najde. Dívali jsme se do batohu a nic. Dívali jsme se do kapes, zase nic. Co teď? Uběhla chvíle a pan průvodčí byl zpět. Zeptal se, jestli jí má, ale Robin řekl, že nemá. Paní učitelka vysvětlovala průvodčímu, že ji Robin měl. Paní učitelka povídala, že může jet jako doprovod, protože už měl 12 roků. Na konec vše dobře dopadlo.

Napsal Pepa Stodůlk ze 7.ročníku

Šmoulí branný den
Dopoledne jsme si chystali naše vystoupení na konec školního roku. Nacvičujeme ŠMOULY- BRANNÝ DEN. S tetou Evou jsme přemýšleli, kdo bude hrát Šmouly. Já nemůžu cvičit, tak jsem dostala nápad, že budu vedoucí holka Šmoulinka. Zbyněk, Lenka a Zdeňěk budou Šmoulové a David bude taťka Šmoula. Potom Zdeněk pustil písničku a přemýšleli jsme, co budeme cvičit. Zdeněk dostal nápad: Šmoulové spí a já Šmoulinka zapískám. Všichni vstanou a začnou cvičit, běhat, skákat, dělat dřepy, atd. Pak kluci dělají kliky a Lenka jim je jako počítá, protože ona kliky nedělá. Kluci se zlobili. Potom já s tetou držíme obruč a všichni přiskočí. Jen Zdeňkovi to nejde, tak mu ostatní musí pomoci. Pak znovu běhají dokola a cvičí a nakonec všichni odcházíme a máváme. David funěl a říkal, že je to dřina. Ale byla to prima legrace.
Napsala Pavlína Slavíková z 9. ročníku.

Dělání
V úterý 8.6.2010 jsme šli čtvrtou hodinu s tetou Evou Kalouskovou k divadlu zkoušet vystoupení. Já jsem s sebou vzala CD a Lucka a Jirka odnesli k pódiu krabice. Krabice jsou natřené na červeno jako cihly. My jsme šli na pódium po tetě Martě. Teta Eva pustila CD s písničkou dělání. Já hraji na vystoupení Honzu a Lucka princeznu Lenku. Lenka se ptá Honzíka: „ Co tady děláš?“ A Honza říká: „Míchám maltu a opravuji zámeckou zeď.“ Princezna Lenka pak začne Honzovi pomáhat stavět zeď. Nakonec pomáhají i Jirka, Soňa a Míša. Už se těším na Zahradní slavnost. Bude to legrace. A pak budou velké prázdniny. Hurá!
Napsala Deniska Marténková z 9. ročníku.