Úvod
Bariéru ticha, která odděluje od lidí, lze prolomit pouze vzděláním a pěstováním sociálních dovedností. Doposud nebyla uspokojivě vyřešena otázka, jakým způsobem vzdělávat děti se sluchovým postižením. Historie ivančické školy pro děti se sluchovým postižením je spojena se vzděláváním prostřednictvím českého jazyka a to jak psaného tak mluveného. A úspěšná budoucnost, profesní integrace ve slyšící společnosti, samostatný plnohodnotný život každého dítěte, které touto školou prošlo, je potvrzením správnosti myšlenky, že dítě se sluchovým postižením se začlení do slyšící společnosti přímo úměrně úrovni osvojení českého jazyka – jazyka společnosti, ve které žijí.

Metoda rozhovoru
Hluboké opravdové zážitky dětí, jejich vyjádření a zaznamenání prostřednictvím rozhovorů nebo zápisů v denících, to je základ práce vedoucí k osvojení českého jazyka ve škole, která se od roku 1894 stará o vzdělání a výchovu dětí se sluchovým handicapem.
Autorem metody rozhovoru neboli mateřské reflexní metody pro výuku jazyka je holandský pedagog van Uden z Institutu pro neslyšící v Sint- Michielsgestelu. V ivančické škole se systematicky uplatňuje a rozvíjí jako jediný způsob výuky českého jazyka od roku 1991 a to ve všech složkách škol: ve speciálně pedagogickém centru, v mateřské, základní i zvláštní škole, je respektován a podporován rodinami dětí, dětským domovem a internátem.
Podstatou metody je přirozený přístup kopírující komunikaci matky se slyšícím, avšak ještě nemluvícím dítětem, kdy matka hraje „dvojí roli“ – zachytává reakce dítěte a sama je slovně vyjadřuje.
Současné technické vybavení – počítače, kopírka a odborná zdatnost speciálních pedagogů školy umožňují, aby se každotýdenní písemné záznamy rozhovorů, na ně navazující pracovní listy a tematicky shodné články ke čtení s porozuměním, staly velmi efektivním a navíc zábavným prostředkem vedoucím k aktivnímu i pasivnímu zvládnutí jazyka, který děti neslyší, ale učí se v něm myslet.
Metoda rozhovoru je oprávněně rodinným stříbrem školy a připravovaný vlastní školní vzdělávací program z ní důsledně vychází.

Historie - zajímavosti
Stavba ústavu je spojena s nadšením ivančického advokáta a zemského poslance pana Dr. Antonína Dvořáka, který Ivančicím pomohl přímluvou mezi mnoha moravskými městy ucházejícími se o čest mít „ústav hluchoněmých“. Osvícení radní města Ivančic se usnesením obecního zastupitelstva ze dne 19. listopadu 1891 zavázali, že dají zemi moravské stavební místo bezplatně, 200 000 pálených cihel zdarma a stejně tak kámen a písek z obecního lomu a řečiště a ještě že zajistí na začátku a konci školního roku dovoz a odvoz dětí hluchoněmých i s jejich doprovodem z tehdejší nejbližší železniční stanice.
Stavební plocha, kterou město poskytlo, měla tehdy výměru 19 000 m?.
Práce stavební započaly ve čtvrtek 14. července 1893, v 11 hodin dopoledne, kdy byl slavnostně položen základní kámen.
Vyučovat se začalo 15. září 1894 slavnou bohoslužbou v ivančickém chrámu.
Další obřad se konal 14. října 1894, kdy byl celý „ústav“ a jeho domácí kaple, slavnostně vysvěcena. Sláva to tehdy byla pro celé Ivančice. Po bohoslužbě v chrámu Páně se ubíral slavnostní průvod, kterého se zúčastnily děti všech ivančických škol i se svými učiteli, hudba, ženská jednota Vesna a pěvecký sbor Ivan, hasiči, vysloužilci, obecní zastupitelstvo, chovanci ústavu a ostatní obecenstvo. Inu bylo to jiné než dnes. Ivančice byly na „ústav“ pyšné.
Prvním ředitelem „ ústavu“ byl pan Josef Kolář, do nynější doby se v ředitelně vystřídalo 8 pánů.
První učitelský sbor měl 8 členů, 7 mužů a jen jednu ženu - Emilii Kočí, učitelku industriálních prací. Tak jak se zvyšoval počet chovanců, narůstal i počet učitelů, ženy však byly dlouhá léta na ústavu výjimkou. Převažovala domněnka, že se na tak těžkou práci nehodí. Nyní je poměr žen a mužů na ústavu opačný. Patrně ženy nabyly na síle.
Forma mateřské metody rozvoje řeči se v ivančickém „ústavu“ objevila již ve 30. letech minulého století, v době působení pana ředitele Jana Válka.
Nezískala si však tehdy podporu celého učitelského sboru.
Století 19. i 20. bylo charakteristické po stránce vyučovací přísně orální metodou vzdělávání a výukou podle speciálních učebnic určených dětem neslyšícím, na jejichž tvorbě se podílela celá řada ivančických učitelů.

Současnost
Naše současnost nabízí dětem se sluchovým postižením a jejich rodinám především komplexní péči, podporu a vedení od okamžiku zjištění sluchové vady až po dosažení základního vzdělání.
Cílem je vytvořit pro děti se sluchovým postižením takové výchovně vzdělávací prostředí, aby po absolvování školy obstály v běžné komunikaci ve slyšící společnosti a byly připraveny na život systematickým pěstováním praktických dovedností. Důraz je kladen na rozvoj čtení s porozuměním a zvládání písemné komunikace využitelné při psaní SMS zpráv a práci s počítačem.
Své služby začínáme úspěšně nabízet i dětem slyšícím, které mají komunikační problémy a často i jiné zdravotní handicapy. Metoda rozhovoru je vhodná pro každého, kdo se chce učit česky zábavnou a nenásilnou formou bez zbytečného přetěžování gramatickými poučkami s důrazem na nácvik čtení s porozuměním a rozvoj vlastních komunikačních dovedností mluvených i psaných.